Z pohádky do pohádky

Pro letošní rok jsem kompletně obměnil obsah výuky pro pokročilejší děti, kdy jsme se po celou dobu zabývali grafikou v různých formách.

Prvních několik dní jsme naučili pracovat s programem Corel Draw, ve kterém jsme se propracovali od práce se základními geometrickými tvary (jako jsou přechodové výplně) přes množinové operace (průnik, sjednocení, rozdíl,…) k různému pořadí výběru těles včetně efektů a práce s textem.

Závěrem tohoto tématu byla samostatná práce na přípravě letáku nebo pozvánky, která se nakonec hodnotila. Některé práce byly opravdu celkem vydařené.

Následným kratším tématem byla práce v Corel PhotoPaint, kdy jsme si ukazovali základní úpravy fotografií, efekty (jako např. vinětace) a nakonec třeba tvorbu koláže.

Posledním tématem, které se táhlo až do konce tábora, byla práce v Adobe Flash CS6, při které jsme se naučili vytvářet pohyblivou flash grafiku.  A to opět od naprostých základů, kdy jsme se naučili rozpohybovat míč a nechat ho hopsat, k rozpohybování kostry panáčka (tzv. „stick man“), nebo dokonce až k efektu masky pohybující se nad fotografií. Následně jsme vše zkombinovali a ve finále vytvořili panáčka pohybujícího se nad fotografií běžeckého okruhu sledovaného právě maskou.

To byla pro letošek náplň celé výuky na našem táboře a pevně věřím, že se všem její obsah líbil. Pro ty, co s námi jezdí na tábor posledních několik let, to snad byla příjemná změna, kdy se každý naučil něco nového.

Zapojení všech tří témat do výuky bylo sice tak trochu vyučování letem světem, přesto si myslím, že i když z toho děti něco málo zapomenou, mají tak vybudovaný pevný základ, na kterém mohou později stavět. Po návratu do školy tak mohou být v Informatice oproti ostatním dětem ve výuce o trochu napřed.

Podařilo se nám zachránit i poslední klíč k pohádce a král Hyacint I. z toho měl upřímnou radost. Protože jsme všechny ztracené pohádkové klíče zachránili ještě před uplynutím desátého dne od jejich nahlášené ztráty, nemohl být uplatněn zákon o sesazení krále za jeho neschopnost.

Hyacint I. děkoval pohádkovým postavám i všem návštěvníkům z lidské říše se slzami v očích pro své hosty s dojetím uspořádal slavnostní banket. Ten byl o to slavnější, když se současně podařilo odhalit a chytit zlosyna, který měl utrpení v pohádkové říší a zmatení pohádek na svědomí.

Jak se ukázalo, oním zlosynem nebyl nikdo jiný než Rumburak, který se v převlečení za nemluvného kata každý den promenádoval v králově blízkosti a měl tak neomezený přístup nejen ke klíčům od pohádek, ale také ke královské pokladně. Nepozorovaně tak mohl krást a rozvracet pohádkovou říši zevnitř.

Teprve až zranění na noze a těžko skrývané kulhání zlosyna odhalilo a zajistilo mu spravedlivý trest. Na Rumburaka byl uspořádán hon! A to doslova. Děti se vypravily po jeho zakrvácené stopě a v jeho příbytku v lese ho klacky a provazy spravedlivě odměnily. Svázaného a napůl mrtvého ho přivlekly do hradu před krále, který ho za trest uvrhl navěky do hladomorny. Dobře mu tak, prevítovi!

Velkolepé oslavy vítězství pokračovaly až dlouho do noci. Tančilo se, zpívalo a veselilo se. Král dětem z říše lidí mnohokráte děkoval  a slíbil jim, že pohádky budou zase takové, jaké je děti z pohádek znají, nepopletené a neupravené, a že dveře do pohádkové říše zůstanou dětem navždy otevřené.

Včera ráno jsme se dozvěděli, že nám chybí už jen poslední klíč, a tak jsme se museli vydat až k Mrakomorovi na zříceninu jeho hradu.

Šli jsme kolem různých stanovišť a u druhého check-pointu, kde byl oběd za dva stříbrňáky, jsme dostali úkol: „Splňte hodinu dobrých skutků.“ Šli jsme tedy směrem Chroustníkovo Hradiště a ptali jsme se lidí, jestli nepotřebují „Helpa“. Cestou se někteří z nás stihli dokonce i vykoupat v nádrži.

Když jsme dorazili na zříceninu, šli jsme do jeskyňky, kde byl Mrakomor a my se ho zeptali na klíč. Dal nám hádanku, kterou jsme splnili za část klíče.  Ale ta část samotná nám byla na nic, proto jsme se museli dostat k ježibabě pro super lepící pásek, abychom mohli klíč slepit dohromady. Pak jsme šli konečně na večeři.

Ráno jsme vyrazili jako poslední. Šli jsme pro mapu na Obří hrad a našli jsme mapu, která byla  schovaná 40 kroků. Pak jsme došli na oběd a šli dělat dobré skutky.

Potom jsme šli k Mrakomorovi. Po cestě jsme zmokli. K Mrakomorovi jsme dorazili jako třetí a po nás přišli Šebesťáci. Když jsme po cestě nazpátek zastavili, dohnali nás Vlčata na cestě k čarodějnici.

U čarodějnice jsme dostali knedlíky za stříbrňáky a potom jsme šli do tábora, kde jsme vyložili spacáky a karimatky a šli jsme spát.

Dnes ráno jsme slyšeli novou pohádku. Teď stavíme klec na toho hada kata, alias Rumburaka.

Včera ráno nám řekli, ať se připravíme na dlouhou cestu a všichni si hned domysleli (a měli pravdu), že bude „dvoudeňák“(dvoudenní výlet alias od rána do večera jdeme, večer přespíme na louce a ráno se vrátíme do tábora), takže jsme vyrazili na cestu. Zabalili jsme si věci (spacáky, karimatky, batohy s ešusama) a vyšli jsme.

Nejdříve jsme šli na Liščí horu, kde jsme si našli mapu, a odtud jsme šli do Nové Kocbeře, kde jsme dostali oběd a dostali další úkol: „Splňte hodinu dobrých skutků“.

Odešli jsme tedy o kousek dál a došli jsme k baráčku, kde byla milá paní, která nám dala úkoly jako „posekat zahradu nebo zalít kytky, atd.“ Až jsme měli všechno splněno, dostali jsme od paní podpis a šli jsme dál k Mrakomorovi.

U něj jsme museli splnit úkol, za což jsme dostali část klíče, a šli dál až k babizně, kde jsme si koupili lepící pásku na spojení klíče. Pak jsme si u baby ještě koupili večeři, a jelikož pršelo, vrátili jsme se nazpět do tábora. Nebyl to tedy dvoudenní výlet, ale jen jednodenní výlet.

Brzy ráno jsme vyrazili pro mapy, které nás měly přivést k Mrakomorovi. Když jsme došli k místu, kde měly být mapy, tak tam mapy nebyly. Byly tam ale obálky a na nich bylo napsáno Mravenci, Makovice, Vlčata a Šebesťáci.  V obálkách bylo napsáno, kde se mapy nachází. 

Když jsme mapu našli, tak jsme šli podle mapy logicky. Došli jsme na oběd a konečně jsme se najedli. A potom jsme museli plnit hodinu dobré skutky.

Když jsme měli dobré skutky hotové, pokračovali jsme v cestě za Mrakomorem. Když jsme přišli k Mrakomorovu domovu a chtěli po něm klíč, Mrakomor nám řekl, že nám klíč dá jenom pod podmínkou, že uhádneme nějaký princeznovský hlavolam, a když ho nikdo z nás neuhádl, dostali jsme od něj hádanku. Tu jsme uhádli a dostali od něj konečně kus klíče. A ještě nám řekl, kdo má kouzelné lepidlo, abychom klíč mohli dát zase dohromady.

Museli jsme jít za ježibabou z perníkové chalupy, aby nám dala lepidlo. Když jsme došli za babou, tak nám prodala lepidlo. A pak jsme šli za králem klíč slepit.

Dneska jsme si přečetli pohádku Tři oříšky pro Popelku, ale byla popletená a divná, takže jsme to zase museli opravit tím, že splníme 3 úkoly. Na každý úkol byla stanovená 1 hodina.

První úkol byl na sílu a to vytáhnou pneumatiku přes strmý kopec nahoru, takže jsme si došli pro nářadí a pustili jsme se do toho. Vytáhli jsme pneumatiku a první úkol jsme splnili za celkový čas 35 min.

Poté jsme dělali druhý úkol, který byl na vytrvalost, kde jsme museli do hodiny vyběhnout na Liščí horu a zde sebrat minci, pak jít zpátky. To jsme také stihli.

Třetí úkol byl na obratnost a to namočit se do bahna a vyskákat pozadu nahoru v tunelu. I to jsme úspěšně dodělali v termínu a proto jsme byli ve všech úkolech první s nejlepším časem.