Dnes ráno nás probudil strašlivý pláč. Když jsme pátrali, kdo, či co tu pláče, přišli jsme na nádvoří a tam uviděli Červenou Karkulku, jak sedí jako hromádka neštěstí. Hned na to přiběhl král a zeptal se Karkulky, co se jí stalo. Ta mu s uplakanýma očima vypověděla svůj příběh. Král okamžitě začal zjišťovat, kdo okradl nebohou Karkulku, ovšem nikdo z království to nebyl. Najednou všem svitlo a uvědomili si, že včera byl na návštěvě u Karkulky myslivec. V tu ránu bylo jasné, že jediný, kdo mohl Karkulku okrást, byl on.
Jenže bohužel když Mach s Šebestovou volali skrz kouzelné sluchátko myslivcovi, tak se ozval jen záznamník, který jim oznámil, že dnes ráno odjel milý myslivec na dovolenou a že se vrátí nejdříve za měsíc. Nechtěli jsme ovšem, aby naše Karkulka byla nešťastná, a proto jsme se vydali na cestu.
Po cestě jsme potkali stromového muže, který nám poradil, kde můžeme obstarat první věc - košíček. Zanedlouho jsme potkali pár mechových skřítků a hodná paní Skřítková přemluvila svého chotě, aby nám věnoval jeden ze svých kouzelných košíčků. Cesta byla strastiplná, šli jsme kolem obrů, kteří nás málem zašlápli a dokonce jsme prošli kolem vchodu do pekla, který hlídal na půl mrtvý pes Argo.
Přišli jsme do kouzelného městečka Maršov a navštívili jsme první domeček, který jsme uviděli. Byl na obrovské kuří nožce a před chaloupkou byla čarodějnice i se svým novorozeným dítětem. Když jsme k ní přišli, mysleli jsme si, že nás začaruje, ale nakonec byla hodná a vykouzlila nám červený šáteček.
Poté jsme se zastavili na návštěvě u víl, kterým zrovna dozrávalo víno. Přeměnily nám ho na nápoj z vinných hroznů a my tak mohli pokračovat v cestě. Posledním navštíveným se stal Mechový dědeček, ten nás obdaroval svojí výbornou bábovkou. Všem jsme nádherně poděkovali a mohli jsme se vrátit ke králi rozveselit Karkulku.
0 Komentáře:
Novější příspěvek Starší příspěvek Domovská stránka