Podařilo se nám zachránit i poslední klíč k pohádce a král Hyacint I. z toho měl upřímnou radost. Protože jsme všechny ztracené pohádkové klíče zachránili ještě před uplynutím desátého dne od jejich nahlášené ztráty, nemohl být uplatněn zákon o sesazení krále za jeho neschopnost.
Hyacint I. děkoval pohádkovým postavám i všem návštěvníkům z lidské říše se slzami v očích pro své hosty s dojetím uspořádal slavnostní banket. Ten byl o to slavnější, když se současně podařilo odhalit a chytit zlosyna, který měl utrpení v pohádkové říší a zmatení pohádek na svědomí.
Jak se ukázalo, oním zlosynem nebyl nikdo jiný než Rumburak, který se v převlečení za nemluvného kata každý den promenádoval v králově blízkosti a měl tak neomezený přístup nejen ke klíčům od pohádek, ale také ke královské pokladně. Nepozorovaně tak mohl krást a rozvracet pohádkovou říši zevnitř.
Teprve až zranění na noze a těžko skrývané kulhání zlosyna odhalilo a zajistilo mu spravedlivý trest. Na Rumburaka byl uspořádán hon! A to doslova. Děti se vypravily po jeho zakrvácené stopě a v jeho příbytku v lese ho klacky a provazy spravedlivě odměnily. Svázaného a napůl mrtvého ho přivlekly do hradu před krále, který ho za trest uvrhl navěky do hladomorny. Dobře mu tak, prevítovi!
Velkolepé oslavy vítězství pokračovaly až dlouho do noci. Tančilo se, zpívalo a veselilo se. Král dětem z říše lidí mnohokráte děkoval a slíbil jim, že pohádky budou zase takové, jaké je děti z pohádek znají, nepopletené a neupravené, a že dveře do pohádkové říše zůstanou dětem navždy otevřené.
0 Komentáře:
Novější příspěvek Starší příspěvek Domovská stránka