Z pohádky do pohádky

Pro letošní rok jsem kompletně obměnil obsah výuky pro pokročilejší děti, kdy jsme se po celou dobu zabývali grafikou v různých formách.

Prvních několik dní jsme naučili pracovat s programem Corel Draw, ve kterém jsme se propracovali od práce se základními geometrickými tvary (jako jsou přechodové výplně) přes množinové operace (průnik, sjednocení, rozdíl,…) k různému pořadí výběru těles včetně efektů a práce s textem.

Závěrem tohoto tématu byla samostatná práce na přípravě letáku nebo pozvánky, která se nakonec hodnotila. Některé práce byly opravdu celkem vydařené.

Následným kratším tématem byla práce v Corel PhotoPaint, kdy jsme si ukazovali základní úpravy fotografií, efekty (jako např. vinětace) a nakonec třeba tvorbu koláže.

Posledním tématem, které se táhlo až do konce tábora, byla práce v Adobe Flash CS6, při které jsme se naučili vytvářet pohyblivou flash grafiku.  A to opět od naprostých základů, kdy jsme se naučili rozpohybovat míč a nechat ho hopsat, k rozpohybování kostry panáčka (tzv. „stick man“), nebo dokonce až k efektu masky pohybující se nad fotografií. Následně jsme vše zkombinovali a ve finále vytvořili panáčka pohybujícího se nad fotografií běžeckého okruhu sledovaného právě maskou.

To byla pro letošek náplň celé výuky na našem táboře a pevně věřím, že se všem její obsah líbil. Pro ty, co s námi jezdí na tábor posledních několik let, to snad byla příjemná změna, kdy se každý naučil něco nového.

Zapojení všech tří témat do výuky bylo sice tak trochu vyučování letem světem, přesto si myslím, že i když z toho děti něco málo zapomenou, mají tak vybudovaný pevný základ, na kterém mohou později stavět. Po návratu do školy tak mohou být v Informatice oproti ostatním dětem ve výuce o trochu napřed.

Podařilo se nám zachránit i poslední klíč k pohádce a král Hyacint I. z toho měl upřímnou radost. Protože jsme všechny ztracené pohádkové klíče zachránili ještě před uplynutím desátého dne od jejich nahlášené ztráty, nemohl být uplatněn zákon o sesazení krále za jeho neschopnost.

Hyacint I. děkoval pohádkovým postavám i všem návštěvníkům z lidské říše se slzami v očích pro své hosty s dojetím uspořádal slavnostní banket. Ten byl o to slavnější, když se současně podařilo odhalit a chytit zlosyna, který měl utrpení v pohádkové říší a zmatení pohádek na svědomí.

Jak se ukázalo, oním zlosynem nebyl nikdo jiný než Rumburak, který se v převlečení za nemluvného kata každý den promenádoval v králově blízkosti a měl tak neomezený přístup nejen ke klíčům od pohádek, ale také ke královské pokladně. Nepozorovaně tak mohl krást a rozvracet pohádkovou říši zevnitř.

Teprve až zranění na noze a těžko skrývané kulhání zlosyna odhalilo a zajistilo mu spravedlivý trest. Na Rumburaka byl uspořádán hon! A to doslova. Děti se vypravily po jeho zakrvácené stopě a v jeho příbytku v lese ho klacky a provazy spravedlivě odměnily. Svázaného a napůl mrtvého ho přivlekly do hradu před krále, který ho za trest uvrhl navěky do hladomorny. Dobře mu tak, prevítovi!

Velkolepé oslavy vítězství pokračovaly až dlouho do noci. Tančilo se, zpívalo a veselilo se. Král dětem z říše lidí mnohokráte děkoval  a slíbil jim, že pohádky budou zase takové, jaké je děti z pohádek znají, nepopletené a neupravené, a že dveře do pohádkové říše zůstanou dětem navždy otevřené.

Včera ráno jsme se dozvěděli, že nám chybí už jen poslední klíč, a tak jsme se museli vydat až k Mrakomorovi na zříceninu jeho hradu.

Šli jsme kolem různých stanovišť a u druhého check-pointu, kde byl oběd za dva stříbrňáky, jsme dostali úkol: „Splňte hodinu dobrých skutků.“ Šli jsme tedy směrem Chroustníkovo Hradiště a ptali jsme se lidí, jestli nepotřebují „Helpa“. Cestou se někteří z nás stihli dokonce i vykoupat v nádrži.

Když jsme dorazili na zříceninu, šli jsme do jeskyňky, kde byl Mrakomor a my se ho zeptali na klíč. Dal nám hádanku, kterou jsme splnili za část klíče.  Ale ta část samotná nám byla na nic, proto jsme se museli dostat k ježibabě pro super lepící pásek, abychom mohli klíč slepit dohromady. Pak jsme šli konečně na večeři.

Ráno jsme vyrazili jako poslední. Šli jsme pro mapu na Obří hrad a našli jsme mapu, která byla  schovaná 40 kroků. Pak jsme došli na oběd a šli dělat dobré skutky.

Potom jsme šli k Mrakomorovi. Po cestě jsme zmokli. K Mrakomorovi jsme dorazili jako třetí a po nás přišli Šebesťáci. Když jsme po cestě nazpátek zastavili, dohnali nás Vlčata na cestě k čarodějnici.

U čarodějnice jsme dostali knedlíky za stříbrňáky a potom jsme šli do tábora, kde jsme vyložili spacáky a karimatky a šli jsme spát.

Dnes ráno jsme slyšeli novou pohádku. Teď stavíme klec na toho hada kata, alias Rumburaka.

Včera ráno nám řekli, ať se připravíme na dlouhou cestu a všichni si hned domysleli (a měli pravdu), že bude „dvoudeňák“(dvoudenní výlet alias od rána do večera jdeme, večer přespíme na louce a ráno se vrátíme do tábora), takže jsme vyrazili na cestu. Zabalili jsme si věci (spacáky, karimatky, batohy s ešusama) a vyšli jsme.

Nejdříve jsme šli na Liščí horu, kde jsme si našli mapu, a odtud jsme šli do Nové Kocbeře, kde jsme dostali oběd a dostali další úkol: „Splňte hodinu dobrých skutků“.

Odešli jsme tedy o kousek dál a došli jsme k baráčku, kde byla milá paní, která nám dala úkoly jako „posekat zahradu nebo zalít kytky, atd.“ Až jsme měli všechno splněno, dostali jsme od paní podpis a šli jsme dál k Mrakomorovi.

U něj jsme museli splnit úkol, za což jsme dostali část klíče, a šli dál až k babizně, kde jsme si koupili lepící pásku na spojení klíče. Pak jsme si u baby ještě koupili večeři, a jelikož pršelo, vrátili jsme se nazpět do tábora. Nebyl to tedy dvoudenní výlet, ale jen jednodenní výlet.

Brzy ráno jsme vyrazili pro mapy, které nás měly přivést k Mrakomorovi. Když jsme došli k místu, kde měly být mapy, tak tam mapy nebyly. Byly tam ale obálky a na nich bylo napsáno Mravenci, Makovice, Vlčata a Šebesťáci.  V obálkách bylo napsáno, kde se mapy nachází. 

Když jsme mapu našli, tak jsme šli podle mapy logicky. Došli jsme na oběd a konečně jsme se najedli. A potom jsme museli plnit hodinu dobré skutky.

Když jsme měli dobré skutky hotové, pokračovali jsme v cestě za Mrakomorem. Když jsme přišli k Mrakomorovu domovu a chtěli po něm klíč, Mrakomor nám řekl, že nám klíč dá jenom pod podmínkou, že uhádneme nějaký princeznovský hlavolam, a když ho nikdo z nás neuhádl, dostali jsme od něj hádanku. Tu jsme uhádli a dostali od něj konečně kus klíče. A ještě nám řekl, kdo má kouzelné lepidlo, abychom klíč mohli dát zase dohromady.

Museli jsme jít za ježibabou z perníkové chalupy, aby nám dala lepidlo. Když jsme došli za babou, tak nám prodala lepidlo. A pak jsme šli za králem klíč slepit.

Dneska jsme si přečetli pohádku Tři oříšky pro Popelku, ale byla popletená a divná, takže jsme to zase museli opravit tím, že splníme 3 úkoly. Na každý úkol byla stanovená 1 hodina.

První úkol byl na sílu a to vytáhnou pneumatiku přes strmý kopec nahoru, takže jsme si došli pro nářadí a pustili jsme se do toho. Vytáhli jsme pneumatiku a první úkol jsme splnili za celkový čas 35 min.

Poté jsme dělali druhý úkol, který byl na vytrvalost, kde jsme museli do hodiny vyběhnout na Liščí horu a zde sebrat minci, pak jít zpátky. To jsme také stihli.

Třetí úkol byl na obratnost a to namočit se do bahna a vyskákat pozadu nahoru v tunelu. I to jsme úspěšně dodělali v termínu a proto jsme byli ve všech úkolech první s nejlepším časem.

Ráno, jako obvykle byla pohádka. Byla to pohádka „Tři oříšky pro popelku“. Až jsme si poslechli pohádku, tak jsme měli oddílovky a počítače.

Odpoledne jsme se dozvěděli bližší informace o našem úkolu. Měli jsme 3 úkoly. Na každý úkol jsme měli 1 hodinu. Úkoly jsme si losovali. Prvním úkolem bylo najít Vigovu minci, která byla na hoře obrů. Po cestě padaly veliké slzy, hlavně u malých dětí. Mince byla na velkém kameni.

Druhý úkol byl Vigův kouzelný kroužek. Byla to pneumatika od traktoru hozená v potoce. Museli jsme ji vytáhnout do kopce mezi dvěma stromy.

Posledním, třetím, úkolem byla skluzavka, která ovšem nebyla vůbec normální, jak by se zdála. Pod skluzavkou bylo totiž bahno, do kterého jsme se museli namočit a vylézt po břiše nohama nahoru. Nebylo to vůbec jednoduché, také zde padaly slzy. Některé družiny úkoly nestihly. Celkově vyhrála družina Vlčat.

Pro boj s drakem jsme si začali vyrábět koně. Nejdříve jsme si nakreslili hlavu. Udělali do ní díry. Pak jsme ji provlíkali provázky. Šli jsme do lesa a tam jsme si vzali klacky na trup koně. A kůň byl hotov.

Při zabíjení prvního draka (plnění prvního úkolu) jsme házeli šipkami do terče a při zabíjení druhého draka (plnění druhého úkolu) jsme lili láhvemi s děravými víčky. Při třetím úkolu jsme stříleli ze vzduchovky. U čtvrtého úkolu jsme házeli diskem, při pátém úkolu jsme prolézali bludištěm po slepu a v šestém úkolu jsme házeli papírem.

Včera byl den, kdy jsme si na chvíli vyzkoušeli, jak těžké to mají rytíři. Převtělili jsme se do Bajaji a vydali jsme se zabíjet draky všemožnými způsoby.

Poprvé jsme si vyzkoušeli zabít draka pomocí rychlých červených včel. Podruhé jsme zabíjeli draky pomocí vodních děl.  Poté jsme po nich házeli létající talíře zvané UFO. Poté jsme konečně dostali zbraň, pak nás ovšem honil drak v černém bludišti, ale utekli jsme před jeho spáry a naposled jsme po nich házeli bílé pláště, které je udělali neviditelnými.

Ráno jsme se vzbudili a šli jsme si poslechnout pohádku. Byla o princi Bajajovi. Jenže od této pohádky Rumburak klíč také ukradl, takže jsme si museli znovu poslechnout popletenou pohádku.

Potom nám Vigo oznámil, že Mravenci a Šebesťáci jdou na počítače a na oddílovky, zatímco Vlčata a Makovice jdou na hru. Na oddílovkách jsme se sprchovali a na počítačích jsme se zase učili stahovat.

Na hře jsme si vyráběli koně a s nimi jsme jeli zachránit klíč z pohádky tak, že jsme zabíjeli draky (což bylo plnění úkolů).  Příště zase čau.

Včera k nám přišel z vandru Hloupý Honza. Král ho pozval na předčítání pohádky samozřejmě o Hloupém Honzovi. Jelikož byla neděle, tak po pohádce jsme měli volnější program. Většina družin šla na kolbiště. Odpoledne nás čekal úkol, kde jsme měli za úkol sebrat co nejvíc kostek, za které jsme pak dostali večer u kouzelného ohně odměnu. Ovšem úkol nebyl lehký, pálila po nás obří vodní děla! Podařilo se nám však obstát třetí místo.

Večer jsme si všichni sedli ke kouzelnému ohni a s Hloupým Honzou jsme zpívali nejznámější písničky. Při tom jsme si opekli večeři (buřty s chlebem) a po návštěvě krále jsme zpívali a veselili se dále dlouho do noci.

Včera přijel do hradu krále Hyacinta hloupý Honza, který přivezl každému oddílu dar. Nejdříve Vigo musel dary prozkoumat, jestli v tom není nějaká kulišárna.

Po obědě, kdy měl Vigo dary prozkoumané, jsme je mohli rozbalit. V darech od hloupého Honzy byly táborová trička, která se všem určitě moc líbila. Poté, co jsme rozbalili dary, šly všechny čtyři oddíly na vodní bitku, kde jsme mohli získat stříbrňáky. Poté následovalo hromadné, dobrovolné či nedobrovolné naskákání do bazénu.

Až když jsme byli usušeni, šli jsme si natrhat pruty, na kterých jsme si opekli špekáček. S Honzou jsme zpívali různé písně a pak následovala večerka.

Dne 20.7.2014 byl docela klid. To protože klíč od pohádky Hloupý Honza byl na svém místě.

A kdo z nás by čekal, že před čtením pohádky nás navštíví dokonce sám Hloupý Honza a přinese nám dárky a buchtu? Nikdo! To bylo teprve překvapení.

Dopoledne jsme měli klid a jenom na chvíli jsme šli na počítače. K obědu byl obalovaný květák. Odpoledne jsme šli všichni společně na hru. Hra byla vodní bitva.

Hrálo se to tak, že byl čtverec a každý tým musel bránit jednu stranu. Dostali jsme 250 balonků na vodu a pumpu, vždy házeli tři, každý mohl hodit jen jeden balonek. Ještě před hrou jsme si rozdali čísla, jedno číslo se pak řeklo a to běželo doprostřed pro kostku. Pokud byl někdo z nás zasažen balonkem a ten balonek se rozprsknul, tak vracel kostku zpět do hry. Jedna kostka měla cenu 10 stříbrných.

Na třetím místě se sedmnácti body se umístili Mravenci a Makovice, na druhém místě se umístili Šebesťáci  s 20 body a na prvním místě se umístila Vlčata s 21 body. Výsledky byly těsné.

Poté jsme si měli udělat klacky na opékání, protože k večeři byly špekáčky. U ohně jsme si společně s Hloupým Honzou zazpívali.

Vážení přátelé, Makovice, Šebesťáci, Mravenci a Vlčata, je mi velice líto toho, jak o mě smýšlíte.

Již vím, kdo o mě pomluvy, že jsem se spřáhl s Rumburakem (tím prokletým červem, co místo kouzel pouze krade) a klíče k pohádkám mému nejlepšímu příteli a králi ukradl.

Tímto bych chtěl očistit své jméno a čest a říci vám, jak to ve skutečnosti je. Vydání novin, které mě očernilo, bylo pekelné vydání Hejkala napsané samotnými čerty, kteří se evidentně v pekelných laboratořích nudí, a tudíž jim bude přidělena nějaká zajímavá práce v kuchyni. 

Vše, co bylo v tom nečistém plátku napsáno, ať je co nejdříve zapomenuto. Tak pravím.

Včera 19.7.2014 jsme museli jít spát na louku nebo do pavoučího lesa, jelikož král zvednul daně za přespání až na 150 stříbrných. Všechny družiny si zabalily nezbytné věci a vyšly. Když už skoro všichni usnuli, tak přišel kat s kuchařem a řekli nám, že si nás žádá král. Když jsme došli na nádvoří, tak nám Vigo řekl, že by si král rád poslechl pohádku. Vybral si pohádku Hrnečku vař!, ale pohádka byla popletená a my ji museli napravit. Po nějaké době se nám to povedlo a my jsme zase mohli jít spát.

Včera na nástupu jsme zjistili, že naše Karkulka byla okradena o šátek, košíček s vínem a bábovku.

Náš tým šel hledat ukradené věci až odpoledne. Vyšli jsme na druhou stranu než jsou Hejnice. Zastavovali jsme se v pár domech ve vesnici před Kohoutovem, dokud jsme konečně nedošli na místo přes louku a les a nesebrali jsme zde víno.

Večer Vigo královi poradil, aby zvýšil daně za chatku na 150 stříbrňáků na osobu, což samozřejmě nikdo neměl, tak jsme šli všichni spát do pavoučího lesa.

Asi kolem půlnoci nás zbudili a šli jsme si poslechnout pohádku Hrnečku vař!, která byla samozřejmě popletená, takže jsme ji museli ihned napravit. Museli jsme jít k hastrmanům pro jejich kouzelnou vodu, za kterou jsme museli draze zaplatit stříbrňáky. Poté jsme se vydali k bráně do pekel, kde jsme za peníze získali pekelný oheň, který jsme museli donést do tábora a tam na něm ohřát vodu na 100°C, aby hrneček zase mohl vařit. Potom jsme šli konečně spát.

Dnes ráno nás probudil strašlivý pláč. Když jsme pátrali, kdo, či co tu pláče, přišli jsme na nádvoří a tam uviděli Červenou Karkulku, jak sedí jako hromádka neštěstí.  Hned na to přiběhl král a zeptal se Karkulky, co se jí stalo. Ta mu s uplakanýma očima vypověděla svůj příběh. Král okamžitě začal zjišťovat, kdo okradl nebohou Karkulku, ovšem nikdo z království to nebyl. Najednou všem svitlo a uvědomili si, že včera byl na návštěvě u Karkulky myslivec. V tu ránu bylo jasné, že jediný, kdo mohl Karkulku okrást, byl on.

Jenže bohužel když Mach s Šebestovou volali skrz kouzelné sluchátko myslivcovi, tak se ozval jen záznamník, který jim oznámil, že dnes ráno odjel milý myslivec na dovolenou a že se vrátí nejdříve za měsíc. Nechtěli jsme ovšem, aby naše Karkulka byla nešťastná, a proto jsme se vydali na cestu.

Po cestě jsme potkali stromového muže, který nám poradil, kde můžeme obstarat první věc - košíček. Zanedlouho jsme potkali pár mechových skřítků a hodná paní Skřítková přemluvila svého chotě, aby nám věnoval jeden ze svých kouzelných košíčků.  Cesta byla strastiplná, šli jsme kolem obrů, kteří nás málem zašlápli a dokonce jsme prošli kolem vchodu do pekla, který hlídal na půl mrtvý pes Argo.

Přišli jsme do kouzelného městečka Maršov a navštívili jsme první domeček, který jsme uviděli. Byl na obrovské kuří nožce a před chaloupkou byla čarodějnice i se svým novorozeným dítětem. Když jsme k ní přišli, mysleli jsme si, že nás začaruje, ale nakonec byla hodná a vykouzlila nám červený šáteček. 

Poté jsme se zastavili na návštěvě u víl, kterým zrovna dozrávalo víno. Přeměnily nám ho na nápoj z vinných hroznů a my tak mohli pokračovat v cestě.  Posledním navštíveným se stal Mechový dědeček, ten nás obdaroval svojí výbornou bábovkou. Všem jsme nádherně poděkovali a mohli jsme se vrátit ke králi rozveselit Karkulku. 

Včera jsme cvičili a potom šli na snídani. K snídani byla vánočka s máslem nebo s marmeládou.

Po snídani jsme měli hru. Vyhráli mravenci, Daziho oddíl. V té hře jsme prohráli a skončili jsme čtvrtí. K obědu bylo za hlavní jídlo vepřo-knedlo-zelo a za polévku byla pórková nebo čočková polévka.

Potom jsme šli na počítače. Učili jsme se nové věci na počítači a pak jsme měli oddílovky. K večeři byly brambory na loupačku.

Dnešní den byly trochu těžké hry. Mravenci si vedli docela dobře na rozdíl od Šebesťáků.

Běhali jsme pozpátku, stavěli pyramidu, váleli pneumatiku, házeli kostkou, lezli jsme po čtyřech, chodili se svázanýma nohama a šplhali jsme po laně.

Potom jsme hráli další hru. Stoupli jsme si na tácky a přendávali si vodu v lavoru. Bohužel, vyhráli Šebesťáci. Po hře byla vodní bitva a všichni jsme byli mokří.

Tentokrát je to klíč od pohádky Šípková Růženka. Odehrávalo se to na kolbišti, kde jsme měli na výběr 17 úkolů. Každý úkol měl jiný časový limit (5,10,15 min.). Jednotlivé týmy si mohly vybrat úkoly, jaké chtěly. Podmínkou bylo, že úkol se nemohl opakovat po dobu 5 vybraných úkolů. Časový limit byl 90 minut.

Každý tým měl svoje hodiny, kde se přičítaly nebo odčítaly minuty podle splněných úkolů. Cílem bylo dostat se co nejvíce do mínusu, tedy ušetřit čas. Vigo tak totiž mohl díky nasbíraným minutám získat čas na záchranu pohádky.

Když se nám podařilo nějaký ten čas pro Viga získat, začali jsme Růženku probouzet tím, že jsme si podávali přes hlavu lavor vody. Na konci ležela Růženka, která měla za hlavou kýbl. Do kýble jsme museli vodu hodit.

Když se pak konečně Růženka probudila, většina lidí naskákala do bazénu.

Měli jsme zase jeden velice důležitý úkol. Vigo zaspal a potřeboval od nás více času, aby mohl přijít na to, jak vysvobodit Růženku ze stoletého spánku. Nejdříve jsme tedy šli ke stroji času, kde jsme s velikým úsilím vybojovali celých 15 minut k dobru.

Poté jsme šli zpátky k Vigovi, který už mezitím našel způsob, jak Růženku probudit. Vydali jsme se tedy za Růženkou a po dvaceti minutách se nám ji povedlo probudit a získat tak další klíč k pohádce.

Naši milí kuchaříci nám úžasně vaří…pokud něco nevybíravým tlamičkám nechutná, mohou si počkat na zbyteček jiného jídélka a dostanou to ještě s oblohou!! Teda jestli já bych měla takovou trpělivost?

Už byl smažák, luxusní čočkovka, luxusní lečo (nikdy předtím sem ho nejedla, až tady!!), krupicová kaše, sekaná, zapékaný těstoviny, guláš,  rizoto…starají se o nás královsky! Co dětem chutnalo nejvíc? Smažák, guláš, sekaná…prostě všechno.

Když všecko selže, přijdou na řadu rohlíky, ale to se stává opravdu jen minimálně, ono totiž opravdu při té práci, co tu musejí děti i vedoucí vykonávat, jsou všichni unavení a z her vám vyhládne!

Dnes jsme se od Viga dozvěděli, že se na kolbišti usadil zlý čaroděj, kterému Rumburak kdysi svěřil klíč od pohádky. Řekl nám, že ho musíme porazit. No a tak jsme se vydali na kolbiště. Čaroděj pro nás měl připravených osm úkolů, které jsme museli splnit, abychom dostali klíč zase zpět ke králi. Ať jsme se ale snažili sebevíc, všechny úkoly jsme splnit nedokázali. Naštěstí tu byl Vigo, který zlého čaroděje porazil a klíč od něj získal zpět. Pohádka byla tak napravena a král byl spokojen. 

Po snídani jsme 1. a 2. oddíl dostali zajímavý úkol – zlikvidovat mocného čaroděje!

Byl z popletené pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký, kterou nám četl hlasatel den předtím. Čaroděj  opanoval naše království a my jsme mu museli sundávat celkem osm obručí, kterými byl spoután.

Úkoly vypadaly jednoduše…stačilo vždycky, abychom všichni došli na určité místo, kde jsme splnili nějaký drobný podúkol…svítilo sluníčko, skoro jsme se pekli…na začátku jsme byli plni elánu a čistí… Když jsme se vrátili, strategicky jsme zadali jiný úkol spolu soutěžícímu družstvu, abychom je trošku zdrželi…

Byly nám poskytnuty dokonce i koně!! (Ovšem koně byly vlastně kolečka, ve kterých musel samozřejmě vždy někdo sedět, takže jakmile jsme vyčerpali členy s malou váhou, přišli na řadu ti těžší…ehm)

No a co se týče drobných úkolů?? Zkusili byste si například s koněm/kolečkem o váze 50kg projet potok tam a zpět, lehnout si do tůně a zapívat, nebo vyběhnout na kopec a vzápětí navléknout nit do jehly, či celí mokří z potoka se podplazit jako hadi pod lanovou překážkou?

Že budete v závěru obalení jehličím, odření a poškrábaní, unavení a vyžíznění, je už jen taková malá třešinka na dortu. Za dobrý pocit ze hry to určitě stojí!! A je to psina! I pro Makovou panenku toho času unavenou členku týmu. Uááá…Dobrou! Jo, a v bazéně se nám topí myši!